Básničky ze šuplíku

Rozum říká běž do toho, srdce radí něco jiného. Jsem v tom ztracená, proto padám na kolena. Pomoz mi, Bože, nikdo jiný nemůže. Už nevím, jak se rozhodovat, nechci jen na místě přešlapovat. Proč není život jednodušší? Proč všechno jinak být musí? Vím…

Když přišel jsi na tento svět, cítils, že nejsi zván. Teď hledáš odpověď, proč tedy život byl ti dán. Co jsi provedl, nechápeš, že tě rádi nemají. Raději do kouta odejdeš, tam pláčeš potají. Slzy tečou ti po tváři a jen malá jistkra naděje září.…

Chci se vrátit do dětských let, kdy neznali jsme starostí svět. Kde jen jsou ty časy, kdy tahali jsme se za naše dlouhé vlasy. Chtěla bych být o něco mladší, aspoň o 5 let, to stačí. Já tehdy měla jiný pohled, teď jsem někde uprostřed. Uprostřed…

Něco těžkého spadlo, a mě se ulevilo. Nevim, jak mě předtím napadlo, že by mi to uškodilo. Cítila jsem úzkost, strach, teď vím, že už nemusím se bát. Bála jsem se, že přijde krach a taky do hluboké jámy pád. Bylo těžké, do slov to dát, ale stalo se.…

Bojím se odpovědět, jak mám vědět, že správně ti rozumím, když tak daleko od tebe stojím? Bojím se domýšlet, nechci si vymýšlet, ale já nechápu tvé řeči, tak přistup blíže přeci! Já bojím se zeptat, mohli by se mi chechtat. Smíchu se chci vyvarovat,…

Vždy jsem chtěla originální být, jít proti proudu svou cestou. Přitom však být jako ostatní a nijak z davu nevyčnívat. Co s tím? Má to cenu ještě žít? Když ani sebe neznám celou? Říkám si, hlavně nezakopni. Můžu se bát? Copak já vím? Musím vstát a…

Je zvláštní, jak ke mě promlouváš. Je zvláštní, že mě posloucháš. Je zvláštní, že mi stále radíš. Je zvláštní, že mi vůbec nevadíš. Jsem šťastna, že můžu si s tebou povídat. Jsem šťastna, že i když tě nemůžu vídat, vím, že existuješ a jsi se mnou.…

Komu patří srdce mé? Proč to ve mně pořád řve? Proč už nevím, kudy dál? Proč můj život není bál? Proč se ztrácím sama v sobě? Proč bojím se důvěřovat Tobě? Proč se pořád cítím sám? Proč se furt na něco ptám? Proč stále neznám odpověď? Proč nepočkám…

Když ze školy šla jsem dnes, byl to vážně děs. Byla zima, padal sníh, všichni chtěli více na jih. Proto jsem se usmívat začala, a tím něco jsem započala. Úsměvem i ostatní mi odpověděli, ale nechci vědět, copak si mysleli. Museli si říkat, že jsem…

Rajnochovice, místo, které mě dost ovlivnilo život :-) Asi před rokem a půl mňa kamarádka přemlůvala, abych s ňú začala dělat animátorský kurz. Říkala sem si, že sa mně moc nechce, ale proč to nezkusit. V Rajnochovicách sem před tým nikdy nebyla a…