Bojím se odpovědět,

jak mám vědět,

že správně ti rozumím,

když tak daleko od tebe stojím?

 

Bojím se domýšlet,

nechci si vymýšlet,

ale já nechápu tvé řeči,

tak přistup blíže přeci!

 

Já bojím se zeptat,

mohli by se mi chechtat.

Smíchu se chci vyvarovat,

na sebe nechci upozorňovat.

 

Já vím, že omílám pořád to samé,

ale když to je to, co mě trápí.

Možná vás zdání klame,

ale mě to potápí.

 

Stále se rozhoduji,

říkám si klady a zápory,

své nároky polevuji,

ale klesám níž do vody.

 

Má to být zkouška?

Já ji neustojím!

Už stačí jen troška

a své síly povolím.

 

Čas stále kvapí,

a mě pořád trápí,

že neznám odpověď.

Chtěla bych ji znát hned.

 

Vím, že musím hledat,

ale mě už to nebaví.

Možná, musím to vstřebat,

a odpověď sama se objeví.