Vždy jsem chtěla originální být,

jít proti proudu svou cestou.

Přitom však být jako ostatní

a nijak z davu nevyčnívat.

Co s tím?

 

Má to cenu ještě žít?

Když ani sebe neznám celou?

Říkám si, hlavně nezakopni.

Můžu se bát?

Copak já vím?

 

Musím vstát a jít,

avšak, kam ty cesty vedou?

Zeptám se, hele, vesničani.

Co když budou mi lhát?

Risknu to a uvidím.

 

Je to zvláštní odpověď mít.

Ale co když se pletou?

Nemůžou se za mě rozhodovat jiní,

musím jít, i když čeká mě pád.

S tím nic nezpravím.

 

Slyším vlky na měsíc vít,

co když do cesty mi vlezou?

Slyšte moje přání,

nechci předevšema se kát.

Co bude dál, to uvidím.