29.11. 2018

Ty jsi chléb živý, který se nám cele dává

a já jsem ta, co nad tím jen rukou mává?

 

Kdo jsem?

Jsem třpytivý zlaťák, který Jidáše láká

Jsem "Ukřižuj", kterým dav nadává

Jsem osten z trnové koruny

Jsem prach, co dostává se ti do rány

Jsem voják oddělující tě od matky tvé

i ten, který po tobě neustále řve

Jsem tříska, co do kůže se ti zadírá

i když tě Veroničina rouška utírá

Jsem bláto, na které jsi upadl

Jsem kámen, co do nohy se ti zabodl

Jsem slza nechápavých žen

i učedníků, kteří raději utekli ven

Jsem bič, který tě v chůzi pohání

Jsem vojáci, ktěří šat z tebe trhají

Jsem hřebík zaboden v tvé ruce

Jsem lid, který nemá emoce

Jsem ocet co k pití ti podali

Jsem kopí, kterým do tvého boku bodali

 

Jsem ta, co ti rány dělá

 

Jsem ta, které říkáš, že když by chtěla,

obejmeš ji a dáš jíst ze svého těla.

 

Jsem ta, co tě svými činy odmítá,

i když v hloubi duše přemítá,

jaké by to bylo, jenom tvoje být

a moc si přeje k tobě se přichýlit.

Jenže bojí se, že ztratí vše, co má,

proto bojí se být cele tvá!

 

 

 (foto Křížové cesty v naší kapli)