Procházím se večerní krajinou 

a špatné myšlenky se jakoby rozplynou.

Všímám si všech těch krás kolem mě,

přírody, lidí, domů a ticha ve tmě.

 

Zaposlouchávám se do ticha,

mé srdce naplňuje Boží útěcha.

Už dlouho necítila jsem se tak krásně,

z radosti můžu skládat další básně.

 

Ten krásný pocit popsat neumím,

ale přesně mu rozumím.

Je to odpověď na mou malou otázku.

 

Stačilo jen, vyjít si na večerní procházku.