Uprostřed jezera na loďce sedím,

stále jsem na místě, okolo hledím.

Pozoruji kolem mě krásu, 

nemůžu vyjít z toho úžasu.

 

Toto místo se mi vážně líbí,

ale něco mi tu chybí.

Moc dobře vím,

že dlouho se zde nezdržím.

 

Musím se dál pohnout z místa,

to vím dozajista.

Ale když rozhodla jsem se vstoupit do loďky,

ztratila jsem sílu z mé životní baterky.

 

Proto teď uprostřed jezera na loďce sedím,

svou baterku vybitou řádně si střežím.

Sluníčko na sebe nechávám hřát,

abych se na cestu mohla zase dát.

 

Baterka už hlásí plné dobití,

ruce mé tedy vesel se chytí,

teď můžu pokračovat v cestě,

zastavím zase až v jiném městě.

 

Rozjíždím se novým směrem,

trasu si na mapě značím perem.

Snad protiproud nebude příliš silný

a můj vybraný směr zase milný.