Dnešní, už skoro podzimní, ráno, všude mlha a chladno. Potkávám několik lidí, kteří jdou domů z kostela, zatímco já mířím na zkoušku scholy. Neznáme se. Snad jen několik málo z nich poznávám " od vidění". Nikdy se nezdravíme, ale dnešní den jsem cítila, že je prostě pozdravit musím. Krátké Dobrý den! a k tomu kousek ranního úsměvu, které jsem kolemjdoucím věnovala, se mi vrátilo stonásobně. Někteří se velice divili, ale většina se usmála a odpověděla. A nebylo to jen nějaké odpovězení. Opravdu jsme si navzájem přáli pěkný a požehnaný den. :-) A pocit, který od té doby mám v srdci se nedá popsat.

 

Proto, nebojme se zdravit! Úsměv a dvě slova Dobrý den!