Rozum říká běž do toho,

srdce radí něco jiného.

Jsem v tom ztracená,

proto padám na kolena.

 

Pomoz mi, Bože,

nikdo jiný nemůže.

Už nevím, jak se rozhodovat,

nechci jen na místě přešlapovat.

 

Proč není život jednodušší?

Proč všechno jinak být musí?

Vím, že mi dáváš svobodu,

ale já bojím se pustit bevného bodu.

 

Vím, že mohla bych kudy chci jít,

ale jak bych pak mohla žít

s pocitem, že jsem tě zradila,

bez tebe život si zvolila?

 

Jak mohla bych se na sebe dívat?

Každý musel by se mi vysmívat.

Já nechci tě ztratit,

chci se k tobě vrátit.