Když ze školy šla jsem dnes,

byl to vážně děs.

Byla zima, padal sníh,

všichni chtěli více na jih.

 

Proto jsem se usmívat začala,

a tím něco jsem započala.

Úsměvem i ostatní mi odpověděli,

ale nechci vědět, copak si mysleli.

 

Museli si říkat,

že jsem asi blázen.

Na čelo pak si ťukat,

začali rázem.

 

V takovém počasí,

se snad ani nesluší,

aby člověk úsměv na tváři měl,

kam by potom ten náš svět spěl?

 

Vždyť zima je období šílené,

dá se říct, že střelené,

protože mnoho lidí nemá ho rádo,

aspoň tak připadá mi to.