Přišla jsem na to, proč nechci být doma.

Přišla jsem na to, proč dělám to znova.

Už vím, proč balím se a utíkám.

Už vím, proč tak vždycky pospíchám.

 

Není to tím, že nechtěla bych tam být,

ale mimo můžu snít.

Snít o tom, jak skvělou mám rodinu

a pakm užívat si s nimi každou hodinu.

 

Není to tím, že nemám je ráda,

být s nima je fakt paráda.

Strašně moc je ráda mám,

a nikomu je nedám.

 

I když s nimi nejsem každý den,

a vidím je chvilkama jen,

vím, že věřit jim můžu,

i když jim moc nepomůžu.

 

Myslím na ně každý den,

občas navštíví i můj sen.

Samozdřejmě mě i štvou,

hlavně, když každý říká si tu svou.

 

Ale mám je moc ráda,

nevím, co bych si bez nich počala.

Každý má v mém srdci místo,

to vím jistojisto.